NKÚ a finanční hospodaření státu
Volbou Františka Dohnala prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) skončilo více jak dvouleté vakuum, které vzniklo po smrti všemi respektovaného prvního prezidenta NKÚ Lubomíra Voleníka v červnu 2003. NKÚ funguje jako nezávislý orgán, který tvoří tzv. „čtvrtý pilíř demokracie“ – moc kontrolní. Tato kontrolní moc se promítá především do finančního hospodaření státu. Pro srovnání, jak se obsazuje a jak funguje podobná instituce v zahraničí, jsem vybral SRN.
Účetní dvůr SRN
Zákonný rámec pro kontrolní činnost v rámci rozpočtu je dán, stejně jako v ČR, jednak samotnou Ústavou a dále Zákonem o Spolkovém účetním dvoře. Podle tohoto zákona je Spolkový účetní dvůr centrálním spolkovým orgánem, který je nezávislou institucí finanční kontroly. Úkolem Spolkového účetního dvora je přezkoumávání a kontrola účtů o všech příjmech a výdajích, závazcích, stavu státního majetku a celkové hospodárnosti a řádného vedení rozpočtu a hospodaření. Kromě spolkové vlády podává o tom každoročně zprávu také přímo Spolkovému sněmu a Spolkové radě.
Členy Spolkového účetního dvora jsou prezident, viceprezident, vedoucí kontrolních divizí a vedoucí kontrolních sekcí. Prezident a viceprezident jsou jmenováni jako státní úředníci na období 12 let a nemohou být znovu zvoleni. Na návrh spolkové vlády, Spolkového sněmu a Spolkové rady volí Spolkový sněm prezidenta a viceprezidenta Spolkového účetního dvora, a to většinou hlasů svých členů v tajném hlasování. Takto zvoleného prezidenta a viceprezidenta ustanoví do jejich funkcí spolkový prezident. Spolkový prezident dále ustanoví i ostatní členy Spolkového účetního dvora, a to na návrh jeho prezidenta. Ve srovnání s NKÚ je Spolkový účetní dvůr zajímavý tím, že jeho členové mají ústavně zaručenou nezávislost (soudní imunitu), u nás je nezávislá NKÚ pouze jako instituce.
Ve výkonu statutárních funkcí může prezidenta zastupovat viceprezident. Ostatní členové úřadu musí být kvalifikovaní a musí splňovat kariérní stupeň pro výkon této funkce, který upravuje Zákon o spolkové státní službě. Pro srovnání – v ČR byl služební zákon sice nakonec přijat, ale není zatím účinný. Pokud by výše zmíněný zákon byl již účinný, tak by byl účinný také „Kariérní řád“, který by měl jasná pravidla z hlediska hierarchických postupů, pravomocí a předpokladů pro dané pozice a zároveň by usnadnil vyšší úroveň systematizovaného vzdělávaní zaměstnanců státní správy, odkryl by slabá personální a organizační místa, nadbytečnost, duplicitní činnosti a částečně by odstranil korupci na některých typech úřadů.
Posílení kontroly hospodaření veřejných rozpočtů
NKÚ, jak už jsem uvedl, garantuje kontrolu, a to tzv. kontrolu vnější. Provádí především kontrolu hospodaření se státním majetkem, kontrolu Státního závěrečného účtu (SZÚ), plnění státního rozpočtu a v neposlední řadě kontrolu zadávání veřejných zakázek.
Rád bych se v této souvislosti zmínil o navrhované centralizaci veřejných rozpočtů a o schvalování SZÚ. ODS navrhuje ve svém alternativním finančním programu zavedení elementární rozpočtové disciplíny a centralizaci rozpočtů. Při tomto stabilizačním procesu by měl NKÚ sehrát ve své oblasti působnosti pozitivní roli, a to jak v průběžné, tak v následné kontrole (např. dodržování navrhovaných rámců pro celkové výdaje či zvýšenou kontrolu hospodárného nakládání s prostředky).
Rozpočtová nedisciplína současné vlády
V kontrole následné se jedná o proces sestavování a schvalování SZÚ, který sestavuje MF ČR a jeho kontrolu provádí na základě ústavní pravomoci NKÚ. Pokud by došlo k racionalizaci rozpočtové soustavy, byl by i SZÚ transparentnější, a tím samotný proces kontroly SZÚ jednodušší. Problémem zůstává, že stávající úprava nakládání se SZÚ v PSP není podle mého názoru ideální, neboť PSP bere závěrečný účet pouze na vědomí a rozhoduje o způsobu použití přebytku či úhrady schodku.
Zvláště v dnešní době stoupajících rozpočtových deficitů socialistických vlád mi přijde velmi formální se na SZÚ pouze usnést. PSP by měla mít možnost vynutit si následná opatření v případě, že není s předloženým SZÚ spokojena. Zůstává ale otázkou, jak takových změn legislativně docílit: klíčové zůstává především přijetí realistického Zákona o státním rozpočtu či prosazení Zákona o rozpočtové kázni.
