Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Tradičním hostitelem výročních přednášek Liberálního institutu se v posledních letech stává budova vysoké školy CEVRO Institut. Poté, co zde spatřily světlo světa knihy Bruna Leoniho, Murraye Rothbarda či Josého Huerta de Sota, dočkala se zde svého křtu i kniha profesora ekonomie na Marquet University Gena Smileyho.

Hlavními přednášejícími v poslední listopadový čtvrtek byli profesor ekonomie a rektor vysoké školy CEVRO Institut Josef Šíma a host večera a autor knihy, profesor Gene Smiley.

Josef Šíma se v přednášce věnoval zejména nynější ekonomické krizi, přičemž varoval před některými mýty, které jsou o ní vytvářeny – především deflace, jíž se někteří ekonomové bojí jako čert kříže, podle něj není znakem krize, ale naopak dobrého hospodářského vývoje. Špatným krokem je podle něj také umělá podpora vlád vybraným sektorům hospodářství, jako je v našem případě například šrotovné. Podle Šímy každopádně dnešní krize přerůstá oblast ekonomiky a stává se problémem celé společnosti.

Profesor Gene Smiley svoji přednášku věnoval spíše Velké hospodářské krizi ve dvacátých a třicátých letech. Podle něj byla způsobena špatnou politikou centrální banky USA (FED), která nasadila nízké úrokové míry, které znamenaly přísun peněz a následnou nutnost státu prodávat dluh. To pak zapříčinilo, že krize v letech 1929–1930 trvala ve Spojených státech až do roku 1933, zatímco celosvětově tomu tak nebylo.

Smiley následně zkritizoval řadu tehdejších opatření prezidenta Herberta Hoovera, které měly negativní dopad na ekonomiku Spojených států. Jako příklady zmínil např. zákon o zemědělském trhu, který způsobil prodej zásob a následně prohloubil depresi, podobná opatření v průmyslu, zvýšení daní a vládní snahu sanovat bankovní sektor. Ve škodlivé politice intervencionismu pokračoval i Hooverův nástupce v Bílém domě Franklin D. Roosevelt, autor známého New Dealu. Krátce po odeznění krize v roce 1933 totiž začala americká ekonomika krátce prosperovat, Roosevelt přesto skokově zvyšoval daně a utlumoval aktivitu podniků. Zároveň však požadoval vyšší mzdy, což nutilo firmy propouštět.

Kdy recese skončila?

Velké debaty se podle Smileyho točí kolem toho, co krizi třicátých let ukončilo. Mýty říkají, že to byla druhá světová válka, tak to ale podle něj není. „Klíčovými ukazateli ekonomického růstu jsou tři faktory: pokles nezaměstnanosti, růst spotřeby a růst investic. Za druhé světové války nezaměstnanost klesala, ale jenom z toho důvodu, že lidé narukovali na frontu. Spotřeba a investice klesaly, proto nelze druhou světovou válku považovat za katalyzátor ekonomického obratu k lepšímu,“ vysvětlil Smiley. Ekonomický boom podle něj nastal až po skončení válečného konfliktu, kdy sice prudce stouply ceny, ale podniky mohly zároveň investovat a prodávat, což postavilo světovou ekonomiku na nohy.

Americký odborník zhodnotil i dnešní ekonomickou krizi. Podle něj za ní jednoznačně může Centrální banka, která po 11. září pumpovala peníze do bankovního systému, zejména trhu s bydlením, a způsobila tak hypoteční bublinu, která vedla ke krachu několika bank v minulém roce. Následná reakce vlády podle Smileyho ukázala, jak málo se američtí politici a ekonomové poučili z Velké deprese. Dokazuje to podle něj například snaha uměle zvyšovat poptávku nebo rozsáhlá reforma zdravotnického systému, která neznamená nic jiného než rozšíření kontroly vlády.

V poslední části profesor Smiley diskutoval s posluchači. Na jeden z dotazů odpověděl, že Rooseveltův New Deal měl řadu paralel s Hitlerovým přístupem k ekonomice, mj. v posilování korporativismu. „Roosevelt však nešel tak daleko, proto bylo oživení pomalejší,“ doplnil Smiley. Jeden z dotazů se týkal i odhadu trvání dnešní krize. „Nejsem si jistý, jaký vývoj bude krize mít. Považuji za nejlepší nechat ekonomii běžet, o to bude oživení rychlejší. Rychlosti oživení ze třicátých let však nedosáhne,“ zakončil přednášku Smiley.

Gene Smiley