Tchaj-wan: Blíží se návrat Kuomintangu k moci?
Přímá presidentská volba na Tchaj-wanu v březnu přichází po lednovém vítězství Národní strany Kuomintang (KMT) v parlamentních volbách. Vzhledem k semi-presidentskému systému by KMT v případě vítězství mohl sestavit kabinet a ukončit období, kdy bývalá demokratická opozice získala moc poprvé v historii Tchaj-wanu i v čínském kulturním prostoru vůbec.
Na vztahu Tchaj-wanu k ČLR by se nic zásadně nezměnilo, ani KMT netouží po sjednocení, s Pekingem si jen bude lépe rozumět.
KMT versus DPP
Kuomintang po prohře v občanské válce na pevninské Číně vládl na Tchaj-wanu nepřetržitě až do konce 90. let, kdy získala opoziční Demokratická pokroková strana (Democratic Progressive Party, DPP) v přímé volbě post presidenta. DPP, outsider vzniklý z disidentských kroužků a odpůrců autoritářského režimu, neměl proti bohaté KMT, ovládající armádu, policii, ekonomiku i většinu médií, snadnou pozici. Osudnou chybou se stalo přijetí přímé volby presidenta za účelem vlastního prospěchu KMT. Když se v roce 2000 špičky KMT utkaly mezi sebou navzájem, vyhrál těsně o dvě procenta demokratický kandidát Chen Shui-bian (Čchen Šuej-pien).
Vznikla tak situace permanentní politické krize, kdy demokratický president s rozsáhlými pravomocemi sestavil řadu vlád, ale jejich činnost blokovala silná KMT v parlamentě. Politická scéna na Tchaj-wanu se polarizovala na KMT a její spojence (tzv. modrá aliance, podle barvy emblému KMT) a na tzv. zelenou alianci (emblém zeleného ostrova DPP, nezaměňovat s ekologickým hnutím), sdružující demokraty a jejich spojence, prosazující politiku, směřující k nezávislosti ostrova po drobných krocích a hlubší demokratizaci a liberalizaci společnosti. Většina obyvatelstva Tchaj-wanu, kolísající okolo 80 procent, zastává status quo, kdy Tchaj-wan vlastně nezávislý už je, není jen radno provokovat Peking otevřenou deklarací nezávislosti.
Demokratizace sice většině společnosti vyhovuje, ekonomicky si však zelení nevedli nijak valně, navíc populismus DPP a řada korupčních skandálů mohly většinu společnosti unavit. Výsledkem bylo letos drtivé vítězství KMT v lednových parlamentních volbách, kdy KMT získal 81 mandátů v Legislativním dvoru (parlamentu), DPP jen 27. Počet křesel v parlamentu prošel změnami ústavy podstatnou redukcí z předešlých 225 na 113, navíc byl změněn volební systém z poměrného na kombinovaný s posílením většinového prvku.
Presidentské volby 2008
Kuomintang se po ztrátě presidentského postu v roce 2000 a rozkolu ve straně nakonec zkonsolidoval a našel výrazného presidentského kandidáta v osobě Ma Ying-jeou (Ma Jing-ťiou), politika moderního střihu s doktorátem z Harvardu, který byl primátorem v Tchaj-peji a předsedou KMT. President Chen již potřetí kandidovat nemůže, navíc jeho znovuzvolení v roce 2004 provázel záhadný pokus o atentát, který několik hodin těsně před volbami ovlivnil výsledek k velmi těsnému vítězství. Po bitvě právníků o regulérnost voleb a sérii masových demonstrací příznivců obou znepřátelených táborů zůstala vyhrocená politická atmosféra.
Co se změnilo, byl přístup Pekingu, který se poučil z vlastních chyb. Namísto okázalých vojenských manévrů v dobách tchajwanských voleb v 90. letech a výstřelů balistických raket, které se ukázaly jako zcela kontraproduktivní, změnila ČLR taktiku. Vedle hrozby v podobě Zákona proti odpadlictví (2005) s možností vojenské invaze v případě vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, nabízela také větší možnosti pro obchod a investice a pustila se do aktivního navazování kontaktů ve všech tchajwanských politických stranách, zejména v táboře „modrých“, tj. v KMT a Straně blízké lidu Jamese Soonga, vzniklé z bývalých poslanců KMT. Námluvy vyvrcholily v roce 2005 návštěvou Lien Chana, bývalého předsedy vlády a šéfa KMT v Číně, kde zavítal do Nan-ťingu, kdysi hlavního města kuomintangského režimu a byl s velkými poctami přijat v Pekingu. Byla to historicky první oficiální návštěva vysokého představitele KMT v ČLR po roce 1949. Ekonomické lobby na Tchaj-wanu přejí spíše politice KMT, vláda demokratů však byla také pragmatická, leckdy proti duchu své rétoriky proti hrozbě z ČLR.
Výsledek přímých presidentských voleb lze očekávat opět těsný, pokud by zvítězil Ma, znamenalo by to dovršení návratu KMT k moci. Formálně by se demokracie ostrovní země nezměnila, obnovil by se však zažitý pořádek vlády jedné strany, která ovládá všechny důležité kanály moci. Vztahy s Pekingem by se viditelně zlepšily, reakci USA lze očekávat příznivou, neboť si konflikt Tchaj-wanu s ČLR nepřejí. O sjednocení s ČLR a přijetí principu „jedna země – dva systémy“ však lze velmi pochybovat. KMT o svých záměrech vůči Pekingu mlžil, zásadní obrat směrem ke sjednocení však není pravděpodobný.
