Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Problémy s uzavřením výrobního závodu finské společnosti Nokia ve Spolkové republice Německo jsou pro našince určitě na hony vzdálené. Naši nezaměstnanost to neohrožuje, naší vládě to starosti nepřidává, tuzemští výrobci jsou v klidu. Způsob, charakter a především důvody uzavření výroby v německé Bochumi jsou ale čímsi zajímavé a mohou být už nyní velkým poučením.
   Finský výrobce mobilních telefonů a příslušenství k nim se rozhodl uzavřít svoji továrnu v SRN. Tímto krokem připraví o práci v Severním Po­rý­ní­-West­fál­sku více než 2200 svých zaměstnanců. Takové kroky se samozřejmě nedělají z nudy ani pro zábavu. Finská telekomunikační jednička má určitě podstatné důvody pro to, aby svoji výrobu přesunula do nového členského státu Evropské unie, konkrétně do Rumunska. Podle tiskové mluvčí Nokie Arji Suominenové není výroba v Bochumi ­kon­ku­ren­ce­schop­ná.
   Veřejná prohlášení různých vlivných osob na téma bojkotu čehokoliv, co nese označení Nokia, vyznívají poněkud úsměvně a hlavně značně populisticky. Firma dostala v Německu v roce 1995 subvenci ve výši 100 miliónů eur a nyní je obviňována, že „se odvděčuje“ odstěhováním výroby do Rumunska. Nepochybuji, že o přidělení subvence rozhodovali především politici. Možná jiní, než kteří dnes rozhořčeně prohlašují, že Nokii už nechtějí v domě vidět. To ale nic nemění na faktu, že místo spílání Nokii by se spíše měli co nejrychleji zamyslet nad podmínkami, způsobem a důvody poskytování dotací a podpor soukromým subjektům. Nokia se jednoduše zachovala přísně tržně a v rámci možností. Výše uvedená prohlášení možná nepatrně pohnou s křivkou prodejnosti v SRN, ale Nokii v celosvětovém měřítku nijak výrazně neublíží. V tomto případě jde tedy trochu nadneseně o výkřiky do tmy, které sice pár uší zaslechne, ale problém leží opravdu někde jinde.
   Praxe ukazuje, že se jedná o neudržitelný vývoj v celé Evropě, potažmo na celém světě. Jednoduché, montážní práce se přesouvají do států s levnější pracovní silou a týká se to nejen Německa, ale i Česka. Je třeba, abychom na takové opouštění ze strany investorů byli připraveni a naše vláda by měla ve svém středně či dlouhodobém plánu rozvržení a cílení investičních pobídek vidět ne za jeden, ale nejlépe za dva rohy. Budiž nám v tom přesun finské Nokie z „drahého“ Německa do „levnějšího“ Rumunska varováním.