Revoluce v saúdském soudním systému
V říjnu tohoto roku schválil současný saúdský král Abdalláh reformu, která přináší revoluční změnu v dosavadním soudním systému a praxi země. Celá reforma je součástí tzv. projektu krále Abdalláha s rozpočtem 1,8 mld. $, jenž mají být použity na vytvoření tříinstančního soudního systému a vzdělávání soudců v moderních odvětvích práva.
Tento počin je součástí komplexního plánu vlády na liberalizaci země započaté schválením tzv. Základního zákona v roce 1993.
Pro lepší pochopení rozsahu zaváděných změn je třeba stručně charakterizovat politický systém země. Saúdská Arábie je absolutistickou monarchií s králem jako hlavou vlády a státu, který je nejvyšší a poslední instancí ve všech klíčových otázkách země. V praxi nicméně jeho rozhodnutí podléhají konzultacím s klíčovými představiteli královské rodiny al-Saúd, ministry, nejmocnějšími kmenovými vůdci a islámskými právníky zv. ulamá. Je třeba zdůraznit, že král nemůže rozhodovat libovolně, neboť veškeré královské dekrety musí být v souladu s Koránem a šarí’ou (soubor islámského práva), a tak předem posvěceny ulamá.
Kombinace výkonné a zákonodárné moci
Saúdská vláda je nazývána Radou ministrů a čítá 22 resortů, z nichž ty klíčové jsou většinou obsazeny členy královské rodiny. V čele vlády stojí král. Z hlediska klasického západního pojetí rozdělení moci, je Rada kombinací moci výkonné a zákonodárné. V její pravomoci totiž spočívá vydávání zákonů podléhajících většinovému hlasování, které jsou navrhovány buď králem, nejvlivnějšími vládnoucími princi nebo klíčovými ministry. Aby nabyly platnosti, musí být ratifikovány královským dekretem a být v souladu se šarí’ou. Rada má dále právo schvalovat např. státní rozpočet, mezinárodní smlouvy, koncese ad.
V rozhodováních krále a Rady ministrů hraje rovněž důležitou roli Madžlis aš-Šúra (Poradní sbor), který je jakousi obdobou parlamentu avšak s podstatně omezenými pravomocemi. V současnosti se skládá ze 150 členů, kteří jsou nominováni provinčními guvernéry a následně posouzeni Královským soudem. Obecně by jimi měli být znamenití odborníci či zasloužilí stařešinové islámské obce (umma). V pravomoci tohoto sboru jsou apelace ministrů, posuzování Pětiletých rozvojových plánů, navrhování nových zákonů, řešení záležitostí týkajících se vzdělání, islámu, zahraniční politiky ad. Naopak je vyjmut z posuzování otázek bezpečnosti, obrany a navrhování státního rozpočtu. Nutno podotknout, že debaty v Madžlisu jsou na saúdské poměry velmi otevřené a kritické.
Za primární kánon státu je považován již výše zmíněný Základní zákon čítající 83 článků. Ačkoliv nese zdání ústavy, ve skutečnosti ústavou není, neboť již v čl. 1 se praví, že ústavou Saúdské Arábie jsou Korán a prorokova sunna (soubor tradic o Muhammadově životě). V zemi totiž neexistuje oddělení náboženství a státu, naopak veškerá činnost musí být striktně posuzována dle náboženských principů.
Současná reforma je reakcí na dlouhodobou nespokojenost a stížnosti veřejnosti na fungování soudního systému. Tradiční praxe výkonu spravedlnosti totiž spočívala na systému náboženských soudů rozhodujících dle striktní interpretace šarí’y. Nízká kvalita mnoha soudních rozhodnutí je dávána na vrub omezenému vzdělání soudců, vystudovaných často pouze v islámském právu a absenci kodifikovaného souboru právních norem. Soudci tak ve svém rozhodování mají naprosto svobodnou vůli pouze s výjimkou případů přímo postižených šarí’ou, jako např. tresty za hrdelní zločiny. Tento stav zapříčinil, že všechny činy byly posuzovány případ od případu, jako naprosto svébytné, na základě volné interpretace šarí‘y, chyběla zde např. praxe precedensů závazných pro ostatní soudy, a proto za stejný zločin byly často ukládány naprosto odlišné tresty. Tato situace je ještě dále zhoršována volnými jednacími pravidly před soudem, kdy mnohé rozsudky jsou vynášeny bez fyzické přítomnosti obžalového a do této doby také jeho nemožností odvolat se proti rozsudku k soudu vyšší instance.
Hlavní parametry justiční reformy
Na některé tyto problémy právě reaguje aktuální reforma, která ustavuje Nejvyšší soud jako poslední odvolací instanci pro obecné soudy a Nejvyšší správní soud pro soudy správní. Jim jsou pak podřízeny soudy první instance a odvolací soudy. Oba nejvyšší soudy nahrazují Nejvyšší soudní radu, která bude mít nyní na starosti pouze administrativní záležitosti týkající se platů soudců a jmenovaných kandidátů. Hlavu nejvyšších soudů bude jmenovat král. Jednotliví soudci jsou pak v současnosti jmenováni rovněž králem na doporučení Nejvyšší soudní rady.
Součástí nového soudního systému je i vytvoření specializovaných soudů pro záležitosti obchodní, občansko-právní a pracovní. Jedním z hlavních důvodů pro jejich založení byl vstup Saúdské Arábie do Světové obchodní organizace roku 2005, která jejich ustavení předpokládala. Dále byl zřízen i zvláštní soud pro stížnosti občanů ohldedně státní správy.
Předpokládá se rovněž, že by vláda v nejbližší době měla dokončit kodifikaci islámského práva a vytvořit trestní zákoník. Reforma by tak měla snížit vliv islámských ulamá´, kteří představují tvrdé jádro konzervativního proudu.
