Vztah státní správy a samosprávy
Základní problémy státní správy a samosprávy lze rozdělit do tří okruhů (zde budou zmíněny dva – pozn. red.) – otázka financování přenesené působnosti, a to z hlediska právních předpisů, zřizování a fungování výborů pro národnostní menšiny a spíše teoretický problém, který se týká otázky, na základě čeho nebo čím lze obcím u krajů svěřit přenesenou působnost.
Tři zdroje přístupu k samosprávě
Existují tři názory, jakým způsobem financování přenesené působnosti zabezpečovat, a to jak z hlediska právních předpisů, které se připravují, a které stanoví mnohdy další rozšiřující úkoly pro samosprávu, tak z hlediska právních předpisů platných a účinných. První názor, který nikdy nebyl přijat jako všeobecně sdílený, nebo aspoň většinou sdílený, a který se neprojevil ani v žádných právních předpisech je, že samospráva má vlastní zdroje příjmů a z nich by měla financovat přenesenou působnost. Nikdy tento názor nepřevládnul a nikdy nebyl vzat jako něco, o čem by se mělo vážně uvažovat. Na druhé straně je zde řada skeptiků jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, kteří tvrdí, že kdyby obce a kraje neměly přenesenou působnost, tak nemají pro občany dostatečnou náplň činnosti.
Druhý názor odpovídá současné právní úpravě, a to, že stát by měl přispívat, nikoli hradit výkon státní správy. To v současné době probíhá jednak podle objemu přenesené působnosti, tedy vykonává-li obec úkoly stavebního či matričního úřadu, a zda jde o úřad s rozšířenou působností. Obce dostávají fixní příspěvky a vedle toho mají další příjmy, např. dotace, příjmy ze správních poplatků a další. Osmdesát procent nákladů na přenesenou působnost je hrazeno z prostředků státní správy.
Třetí názor, který zaznívá, je názor, že současný stav by měl být uzavřenou kapitolou, protože už nikdo není schopen přesně zjistit a posuzovat náklady, které už existují. Nová právní úprava by měla stanovit, že každý nový zákon, který přenáší státní správu na obce nebo kraje, přesně vyčíslí náklady státní správy a stanoví jaké jsou náklady personální, provozní a vstupní, a tato částka bude obcím prostě uhrazena. To je největší posun, který tady je. Vláda přijala k tomuto postupu tři nebo čtyři usnesení. Jen pro informaci, každý právní předpis, jehož příprava začne od 1. 11. tohoto roku, bude muset obsahovat podrobný rozbor, ve kterém budou tyto částky vyčísleny. Ale nejen, že budou vyčísleny, ale představa je taková, že by měly být v současné době také uhrazeny. Tento postup by měl platit i u novel, takže se to bude týkat i těch činností, které už v současné době obce a kraje v oblasti způsobu financování přenesené působnosti mají na starosti. Je třeba také počítat s názory, zda je vhodné, či není vhodné v území zřizovat pracoviště státní správy a zda třeba přenášet na ně některé činnosti a oprostit od těchto činností obce nebo kraje.
Co svěřuje výkon státní správy?
V otázce, na základě čeho lze svěřit obcím nebo krajům výkon státní správy, tedy přenesenou působnost, nám bylo několikrát sděleno, že to může být pouze zákonem, např. zákon o občanských průkazech stanoví, že obec s rozšířenou působností vydává občanské a cestovní doklady, a že je dáno, kdo to dělá a jakou k tomu má pravomoc. Na druhé straně existují ale případy, které nejsou tak řídké, kdy tímto způsobem přesně přenesená působnost výkon státní správy stanovuje. Jsou tu dva případy, první případ jsou tzv. veřejnoprávní smlouvy – může se stát, že někdo chce jet vyřídit věc do Kolína. Tam se ale dozví, že to, co tam chce, tam nenalezne, protože obce se dohodly jinak, tak občan musí jet jinam.
Druhý okruh případu je, kdy máte v zákoně vymezeno, co ten konkrétní úřad by měl dělat, myslím třeba matriční úřad, který vyvolává problémy, kdy svého času se několik senátorů obrátilo na ústavní soud s žádostí, aby byla zrušena matrika s poukazem na to, neboť nemůže vyhláška stanovit jaký úřad bude jakou činnost vykonávat. Pokud jde o veřejnoprávní smlouvy, tam se nejdříve předpokládalo, že je to otázka velmi krátkodobá, byla vyvolána zánikem okresních úřadů, kdy obce s rozšířenou působností chtěly tuto činnosti vykonávat, ale buď neměly potřebné prostory nebo potřebné zaměstnance v tom konkrétním okamžiku a představa, že by se dodatečně, až si vše vybudují, staly obcemi s přenesenou působností, pro ně byla téměř nepřijatelná. Z tohoto důvodu se řeklo, že budou kategorie obcí s přenesenou působností, kterých je 205 a bude tedy na nich, aby buď řekly ano, my to dokážeme zabezpečit, nebo nějakou dobu ne, tedy se dohodneme se sousední obcí s rozšířenou působností a uzavřeme veřejnoprávní smlouvy. Ministerstvo vnitra tuto věc schválí a až si jednou dobudujeme co potřebujeme, materiální zázemí nebo personální, pak teprve potom se nám tato činnost vrátí zpátky. Z tohoto tzv. přechodného institutu se zatím stal institut trvalý a už nikoho nenapadlo, že by tato věc mohla být ze zákona vypuštěna.
Příspěvek je přepisem vystoupení autora na konferenci Samospráva v ČR – hovořme o jejích problémech, kterou pořádala Vysoká škola CEVRO Institut 18. října 2007.
