Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Je až zarážející, že s Vladimírem Špidlou, který byl orientovaný na evropský sociální model, i se Stanislavem Grossem, který zahraniční politice v podstatě vůbec nerozuměl, bylo snadnější najít průsečíky za­hra­nič­ně­-po­li­tic­ké orientace České republiky než s Jiřím Paroubkem. ODS za vlád sociální demokracie jako opoziční strana podporovala vládu v jejím po­li­tic­ko­-bez­peč­nost­ním směřování. Byla to témata jako členství v NATO a Evropské unii, vyslání našich misí do Kosova, Afghánistánu a Iráku či reforma české armády. Konzistentní za­hra­nič­ně­-bez­peč­nost­ní postoje země totiž svědčí o její politické vyzrálosti a nelze ji nijak zásadně měnit.
   ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka se po volbách 2006 začala odvracet od jednání o výstavbě amerického radaru na českém území, která kdysi sama započala.
   Servilní prohlášení Jiřího Paroubka ze setkání středoevropských lídrů sociální demokracie v Praze, ve kterém hlásá, že „nechce přátele z Moskvy stavět před věci, které jsou pro ně nepřijatelné“, je dalším z excesů na jeho podivné dráze. Jiří Paroubek, jehož rétorika připomíná slovník z dob minulých, v něm staví do popředí zájmy cizího státu namísto toho, aby ­upřed­nost­ňo­val české národní zájmy. Je také příznačné, že toto prohlášení mu pomáhali formulovat „přátelé“ z rakouské sociální demokracie, jejíž ministr zahraničí diskusi o americkém radaru nazval provokací, která ČR trvale poškozuje v otázkách Temelína a schengenské průchodnosti hranic. Jinými slovy, předseda Paroubek se paktuje s některými rakouskými politiky, kteří jsou trvalými nepřáteli našich národních zájmů a nic dobrého nám nepřejí.
   Cesta Jiřího Paroubka do Číny, kde vyzvedává „změny, které čínská společnost nastolila“ a vyslovuje přesvědčení, že „čínští vůdci vedou zemi v podstatě správným směrem“, je dalším střípkem smutné mozaiky. Předseda ČSSD skandálně podpořil tamější komunistický režim a místo toho, aby se věnoval tíživé problematice lidských práv a diskriminaci politických i náboženských názorů, zaměřil se na ekonomické zájmy své strany.
   Z těchto výše vyjmenovaných důvodů je pro mne obtížné si představit, že by člověk, který pro ČSSD znamená odklon od její prozápadní a transatlantické orientace, seděl v křesle předsedy Poslanecké sněmovny.