Zlepší reformovaná smlouva fungování EU?
Dopouštět se v tuto chvíli soudů na adresu smlouvy, jejíž definitivní podoba není známa, by nebylo korektní. Nejsem ostatně prognostičkou. Na druhé straně je třeba otevřeně říci, že smlouva pokračuje v trendu nastoleném v devadesátých letech 20. století. Jinými slovy, dojde k přenosu dalších pravomocí na orgány EU, zejména v citlivé oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Velkým úspěchem reformní smlouvy by bylo, pokud by se podařilo zakotvit efektivní procesní mechanismy, které by alespoň omezily centralizační tendence, s nimiž se stále setkáváme. Klíčový v tomto ohledu je tak často vzývaný princip subsidiarity a zejména přítomnost politické vůle, která by si jeho realizaci vynutila.
Patrně ano, jen si nejsem jist, co na to ve výsledku členské státy. Nezapomínejme, že probíhající mezivládní konference může s ohledem na svůj velmi omezený a podrobně specifikovaný mandát přinést jen dílčí změny, přičemž základem jejích negociací není nic nevýznamnějšího než odmítnutá euroústava.
Markéta Pitrová
politoložka FSS MU
V akademickém světě potřebujeme přesná zadání a já vskutku nevím čím měřit „zlepšení“ unijních institucí. V každém případě můžeme ocenit nové rozpočtové řízení a ještě další detaily. Změnou hlasování a omezením počtu komisařů se ovšem zásadně mění rozložení sil uvnitř EU a já bych proto řekla, že spíše než o „zlepšení“ se jedná o vytvoření nových institucionálních pravidel nesrovnatelných se stávajícím stavem. Nicméně musíme vyčkat na ratifikaci.