Proč neměnit současný model volby starostů
Téměř po každých komunálních volbách se v České republice otevře diskuse o zavedení přímé volby starostů a primátorů a vůbec o celkové reformě veřejné správy na místní úrovni. Také v koaliční smlouvě druhé Topolánkovy vlády z prosince 2006 je ustanovení o tom, že v rámci posílení prvků přímé demokracie zahájí koaliční strany do 31. 12. 2007 diskusi o přímé volbě starostů a reformě samosprávy.
V současném zákoně o obcích je z hlediska fungování orgánů obecní samosprávy zakotven princip nepřímé demokracie. Obdobný princip je zakotven i na úrovni krajské a bez větších potíží funguje již několik let. Častý argument, že voliči mají právo jen jedenkrát za 4 roky přímo volit členy zastupitelstev a potom již do komunální (krajské) politiky nemají co mluvit, neobstojí. Už obecní zákon z roku 1990 dával občanům možnost rozhodovat v místním referendu, účastnit se jednání zastupitelstev, být členy výborů a komisí, připomínkovat návrhy obecních rozpočtů, prostřednictvím zastupitelů tlumočit na obecním zastupitelstvu a obecní radě své návrhy, připomínky či kritiku. Obecní zákon z roku 2000 pak práva občanů významně rozšířil o možnost přímo vstupovat do jednání obecního zastupitelstva.
Neobstojí rovněž námitka, že občané ve volbách nevědí, koho vlastně volí, neboť do urny povětšinou vhazují anonymní kandidátky. Volební strany většinou již předem jednoznačně určují své hlavní kandidáty a lídr bývá zároveň kandidátem na starostu (primátora). Významnou roli v komunálních volbách hraje i váha preferenčních hlasů.
V protikladu s tímto modelem se zavedení prvku přímé volby jeví jako poněkud problematické. Zanesl by do stávajícího obecního zřízení nesystémový prvek politicky neodpovědného starosty, kterého mohou funkce zbavit až příští volby. Navíc reálně hrozí, že přímo zvolený starosta nebude mít za sebou politickou většinu v zastupitelstvu, a proto bude obtížně prosazovat své plány. Starosta (primátor) by tak byl fakticky pasován do role poslušného úředníka plnícího většinové usnesení zastupitelstva a rady a vykonával by jen ceremoniální roli. Tento model by nepřinesl starostu jako silnějšího hráče v komunální politice, ale naopak by jej zcela degradoval.
