Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Vládní krize v Polsku je u konce. Sejm 7. září rozhodl – hlasy vládního Práva a spravedlnosti (PiS) a většiny opozice – o předčasných volbách. Ty by se měly konat koncem října. Nové volby však negarantují, že se Polsko dočká stabilní vlády.
V průzkumech, stejně jako před dvěma lety, vede li­be­rál­ně­-kon­zer­va­tiv­ní Občanská platforma těsně před PiS. Tehdy, na podzim 2005, se předpokládalo, že tyto dvě strany sestaví i vládní koalici. Jak je známo, idylická vize silné středopravé koalice se kvůli vzájemným sporům neuskutečnila, namísto toho nastoupila kontroverzní aliance PiS s populisty a nacionalisty, která přinesla Polsku rok politického chaosu. I když jsou hysterické výpady médií proti Kaczynským většinou přehnané, nelze popřít, že vláda nedokázala realizovat základní body svého programu.
   PiS se chopil moci se záměrem vytvoření širokého „li­do­vě­-kon­zer­va­tiv­ní­ho bloku“, který by po vzoru německé CDU-CSU dokázal pojmout všechny proudy polské pravice (je třeba zdůraznit, že v polském kontextu je „pravicovost“ definována odlišně než jinde v Evropě, a jejími hlavními složkami je antikomunismus, vazba na katolicismus a tradice Solidarity). Po dvou letech vládnutí se však jedná spíše o stranu jednoho muže, premiéra Jaroslawa Kaczynského, který se obklopuje téměř výlučně „věrnými“ z jeho původního uskupení – Dohoda středu. Tento směr se vyznačuje etatistickými sklony v ekonomice a důrazem na silný státní aparát. Naopak došlo k marginalizaci liberálního křídla strany (bývalý premiér Marcinkiewicz) a také křídla ka­to­lic­ko­-kon­zer­va­tiv­ní­ho (bývalý předseda Sejmu Marek Jurek).

Změna elektorátu PiS
Změnila se i struktura voličské podpory PiS, která přišla o část městského, vzdělanějšího elektorátu a naopak přebrala voliče svým koaličním partnerům, Sebeobraně a Lize polských rodin. Celkově by se dalo říci, že se PiS během posledních měsíců stále více mění na uskupení „lidové“, se sklony k populismu, což dosvědčuje i utužení spojenectví s rozhlasovou stanicí Radio Maryja (která reprezentuje právě „lidový“ a nacionalisticky proud polského katolicismu) a důraz na „proti-elitářskou“ rétoriku.
   Tento vývoj naznačil Kaczynski, který v prvním projevu po rozpuštění Sejmu deklaroval, že „se PiS nebála vztáhnout ruku i na ty nejmocnější, pokud porušují zákon“ a naopak opozice je „spojenectvím na ochranu lidí s privilégii“. Hlavním „tahounem“ volební kampaně PiS pak bude ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro, který je symbolem boje proti korupčním vztahům na pomezí politiky a byznysu. Ale také kontroverzních policejních akcí jako zátah u bývalé ministryně Barbary Blidy, jenž skončil sebevraždou političky. 
   Občanská platforma do voleb před dvěma roky šla jako strana s liberálním profilem, s programem rovné daně či zjednodušení podnikání. Tehdy ale její vize „Polska liberálního“ prohrála s Kaczynských „solidárním Polskem“. Podle sociologů PO – vnímána jako strana byznysu a velkoměstského elektorátu – nemá v současné polské společnosti šanci na vítězství. Proto také, jak se zdá, v nové volební kampani PO rezignuje na hesla radikálnější ekonomické reformy. Naopak hodlá postavit kampaň na „zúčtování“ s vládou Kaczynských, kterou obviňuje z neschopnosti, používání tajných služeb proti politickým rivalům a poškození obrazu země v zahraničí. Podle odborníků tak Polsko čeká brutální předvolební boj mezi dvěmi uskupeními.

Kauza Lepper–Kaczmarek
Přesto, že je většina Poláků znechucená politickými tahanicemi, Kaczynští nestojí na prohraných pozicích. PiS nahrává rekordní hospodářský růst a také skutečnost, že – narozdíl od ­post­ko­mu­nis­tů – vláda neodchází v atmosféře korupčních skandálů. Současná krize je důsledkem akce protikorupční policie proti místopředsedovi vlády Andrzeji Lepperovi ze Sebeobrany a později také zatčení ministra vnitra Kaczmarka, obviněného z maření policejního vyšetřování v této kauze. Opozice vládu obviňuje ze zneužívání moci, avšak podle Kaczynského se jedná jen o konsekventní boj proti nekalým praktikám ve veřejném životě a četní voliči tomuto tvrzení věří.
   Levice zatím dominanci pravicových stran neohrožuje. Sebeobrana se účastí na vládě kompromitovala před vlastním elektorátem a postkomunisté (nyní v alianci s liberály) stále hledají novou tvář po volební pohromě v roce 2005. I návrat exprezidenta Kwaśniewského zatím nezměnil zásadním způsobem preference levice, které se pohybují kolem 11%. Má však za sebou podporu veliké částí médii, v čele s deníkem Gazeta Wyborcza, a tak může ještě konečné pořadí ovlivnit.
   Šance na vznik stabilní vlády jsou při současné polarizaci politické scény opět mizivé. Pokud PO potvrdí roli favorita, má na výběr koalici s PiS – dva roky boje „na život a na smrt“ takovou možnost spíše vylučují – nebo s levicí. Taková vláda by určitě potěšila západní média či Brusel, pro Polsko by však znamenala spíše návrat k realitě postkomunismu. Pravice tedy ve volbách zřejmě vyhraje, ale naděje pro pravicovou politiku je minimální.