Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Reforma veřejných rozpočtů je bezprostředně motivována snahou o snížení vládního deficitu a zastavení nárůstu vládního dluhu změnami daní a snížením mandatorních výdajů.
Upřednostněna je tedy makroekonomická stabilizační funkce veřejných financí, což je však pouze první krok k dlouhodobé udržitelnosti hospodářského růstu a konkurenceschopnosti české ekonomiky. Klíčový význam má v tomto ohledu mikroekonomická výkonnost založená na rozvoji aktivit s vysokou přidanou hodnotou a tedy na vysokém zhodnocení výrobních faktorů. Nákladová výhoda české ekonomiky založená na levných vstupech a rutinních operacích s dováženými technologiemi a podprůměrně kvalifikovanou pracovní silou se postupně vytrácí. Posun k inovační založené konkurenční výhodě je zatím nedostatečný, ačkoli výdaje na vzdělávání a výzkum soustavně rostou a odpovídají úrovni ekonomické vyspělosti.
   Reforma může vést k omezení výdajů na vzdělávání a výzkum pod tlakem průřezových rozpočtových škrtů. Na druhé straně pokračující vzestup mandatorních výdajů v důsledku stárnutí populace bude odčerpávat produktivní investice tohoto typu ve prospěch preferencí stárnoucího voličstva (zdravotní péče, penze a sociální služby). Výdaje na vzdělávání a výzkum jsou však považovány za nedostatečné ve všech zemích s ambicí aktivní inovační politiky bez ohledu na jejich výši. Problémem je tedy spíše efektivnost vynakládaných prostředků (pokud je podpora státu v této oblasti žádoucí), protože chybí vazba mezi vstupy a výsledky (často i shoda na tom, jaké tyto výsledky vlastně mají být a jak je měřit).

Efektivita výdajů, snížení regulace
Vedle problému efektivnosti veřejné podpory inovačních aktivit je třeba zdůraznit, že klíčovou roli při jejich rozvoji hraje především proinovační působení samotného ekonomického prostředí pro všechny zúčastněné aktéry. Snížení administrativní a regulační zátěže a odstranění tržních deformací, tj. systémové změny, mají výrazně větší proinovační dopad (zejména pro menší podniky) než přesuny prostředků neefektivními byrokratickými strukturami. Pokud povede reforma veřejných financí k těmto dvěma zásadním výsledkům – tj. tlaku na zvýšení efektivnosti výdajů a snížení regulačních zásahů v ekonomice – poskočí konkurenceschopnost mílovými kroky. Nezbytností je provedení strukturálních reforem, které zpružní trhy práce, zboží i kapitálu. Jejich prosazení je však obtížné a podnítilo dokonce vznik nové výzkumné disciplíny – politické ekonomie strukturálních reforem. V tomto ohledu zatím reforma veřejných financí v ČR příliš nenabízí a bez silného politického mandátu reformní strany ani nenabídne.
   Reforma daňového systému povede ke změnám přímého daňového zatížení osob (větší důraz na nepřímé daně), přičemž by alespoň mohlo dojít ke změnám v případě hrubé a čisté míry nahrazení a měla by tak více motivovat osoby, aby přijaly práci. Odlehčení daňové povinnosti podnikové sféry (DPPO) do jisté míry vyrovná nevýhodu, která nastala po zavedení rovné daně na Slovensku a snížení daňové zátěže v Polsku. Problém představují nově zaváděné ekologické daně, které zvýší ceny energií, a vyšší sazba DPH. Např. cena elektrické energie je v současné době již na úrovni sousedního Německa a při paritním přepočtu tuto úroveň již převyšuje. Ve svém souhrnu to představuje tlak na náklady firem a potenciální zdroj inflačních tlaků. Ty by mohly vést k dalšímu zvyšování úrokových sazeb. Problematické je rovněž omezení daňového zvýhodnění dluhopisů (hypoteční zástavní listy) určených na financování výstavby bytů, které zdraží hypotéky a sníží jejich dostupnost pro osoby s nižšími výdělky.
   Průzkumy názorů podnikatelů nicméně ukazují, že závažnější problém oproti samotným daňovým sazbám představuje pro menší podniky spíše komplikovanost daňového systému s množstvím výjimek, přebujelá a nekompetentní administrativa ve všech oblastech a vysoké zatížení odvody zaměstnavatelů. Tyto otázky zatím aktuální reforma de facto neřeší. Jednoznačně pozitivně lze však hodnotit zrušení minimálních daní placených OSVČ. Poněkud nenápadná změna se týká daňové povinnosti při konsolidaci zisku, což by mělo zvýhodnit holdingové subjekty při lokalizaci v ČR. Snížení daňové zátěže nejvyšších příjmových skupin, spolu se zavedením stropů pro pojištění, může podpořit rozvoj kvalifikačně náročných služeb, protože získání vysoce kvalifikovaných zaměstnanců je dnes vysoce nákladné. Každé snížení této zátěže je tedy nutné vnímat jako pozitivní.