Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Titulek tohoto Článku mi poslal kamarád z Basileje. Jedná se o „reformní“ slogan švýcarské FDP (Svobodní demokraté). V originální podobě zněl samozřejmě Swiss easy tax.
Reforma veřejných financí je základním programovým kamenem současné koaliční vlády. Míra úspěchu její komunikace výrazně ovlivní již příští rok krajské volby. Jde o to, aby lidé pochopili důvody, které k podobě reformy vedou, kroky, které vláda činí a dopady, jež tato činnost bude mít.
   Nedá se říci, že by si veřejnost uvědomovala nezbytnost zásadních reforem. Současný bezstarostný životní styl „když nemám, tak si půjčím“, který se v Česku nezadržitelně rozvíjí a je podporován masivními reklamními kampaněmi finančních institucí, nenapomáhá vytvářet atmosféru volající po vyrovnanějších veřejných financích. Věří-li rodiny, že mohou žít na dluh, zřejmě nechápou, proč by na dluh nemohla žít celá země.
   Je třeba lidem ostřeji a názorněji vysvětlit, co se stane, když žádná reforma nebude. Jimi vzývané „sociální jistoty“ neohrožuje reforma, ale naopak nastavení současného systému. Vtáhnutí větší skupiny obyvatel do problému by moc pomohlo. Hrozbou pro peněženky lidí přeci není „zdražování“ díky reformě, ale finanční průšvih v případě její absence.
   Reforma není cíl. Reforma je prostředek k zachování základů „jistot“. To je oč tu běží.
   Není-li část veřejnosti vůbec přesvědčená o tom, že se musí něco změnit, tak naopak sice menší, ale mediálně vlivná skupina různých ekonomů a expertů, kritizuje nedostatečnost vládních kroků. Efektivnější komunikace s těmito mediálními vykladači, poskytnutí jim backgroundu o následných chystaných krocích je nezbytností. Slyší-li „obyčejný člověk“ od opozice, že je reforma zbytečná, překvapen není. Ale slyší-li od „expertů“ totéž, jen z jiného úhlu pohledu, co si asi pomyslí? Hlubší a pestřejší komunikace s „opinion leaders“ může toto sevření zmírnit. Není možné čekat na ideální reformu a nejpříhodnější situaci. Je nutné začít a postupnými kroky změnit finanční vyhlídky země.
   Nejzákeřnější útok vůči reformě je veden opozicí směrem k cílové skupině příjmově nejslabších občanů. Těmto „bezbranným“ je třeba vysvětlit, že právě absence reformy by nejvíce postihla je. Ona z reformy údajně profitucící skupina horních deseti tisíc, se dokáže o sebe postarat vždy. Ale především ti, kteří mají nejblíže ke státní záchranné síti, potřebují, aby byla co nejpevnější. Což bez zdravých veřejných financí půjde těžko.
   Reforma není výmysl vlády nebo „libůstka“ ODS. Je to reakce na ekonomickou realitu země. A její podoba je zase reakcí na realitu politickou. Oběma nohama na zemi, ale s vizí do budoucna. To je základní sdělení, které je nutné neustále komunikovat.
   ODS je ve zvlášť složité pozici. Pro většinu jejích příznivců je dosavadní vládní podoba reformy příliš „light“, zdá se jim nedostatečná, byli připraveni jít ve změnách hlouběji a rychleji. Nejsilnější vládní strana tedy musí komunikovat ve dvou rovinách. Na vládní úrovni najít srozumitelného a věrohodného společného jmenovatele a toto reálné maximum správně vysvětlovat odborné i laické veřejnosti. Ale současně je třeba zapracovat na oživení reformního etosu, kterým byla výrazně poznamenána parlamentní volební kampaň „ODS plus“. Voliči a příznivci ODS musí vidět, že strana neztratila cíl, energii i vůli. Možná zpomalila, protože koaliční partneři nejsou ochotni šlapat rychleji, ale je tou vládní stranou, která „jede v čele pelotonu“ a táhne jej kupředu. Není ale zájmem ODS, aby ztratila svoje koaliční partnery, ujela jim. Do vzniklé mezery by se jistě vklínila ČSSD, celý peloton by zbrzdila úplně a místo zahájených reforem by nás čekal jejich levicový „rebranding“.
   Musíme si zvyknout, že nástroje marketingu budou politické strany používat nejen v předvolebním období, ale prakticky nepřetržitě. Jednotlivé projekty je třeba lidem vysvětlit s ohledem na mediální logiku a fungování současné informační společnosti. Je moudré věnovat úsilí, čas i peníze komunikaci klíčových cílů vlády. Jinak to za ni udělá někdo jiný.