Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Je tomu už skoro jeden rok, který nás dělí od posledních voleb do Poslanecké sněmovny. Za tu dobu jsme mohli zaznamenat změnu mediální orientace k podstatným politickým problémům. Zformování pravo-středové vlády totiž nevyhnutelně přechýlilo těžiště politického zájmu od vzájemného soupeření stran na přípravu vládních reforem. Pod drobnohledem se tak ocitly všechny tři koaliční strany. I když je tím pádem zájem médií a veřejnosti soustředěn hlavně na očekávané vládní návrhy, neměli bychom jen tak přehlížet druhou stranu politického spektra, na které se nacházejí socialisté spolu s komunisty. Především dění kolem schvalování senátního návrhu zákona o Ústavu paměti národa v Poslanecké sněmovně totiž poukazuje na skutečnosti, které by pro nás měly zůstat stále aktuální. Při projednávání takového zákona, jako tento, se totiž nakonec vždy ukáže, jaké myšlenky a hodnoty jednotliví zástupci politických stran vyznávají.
   Nám senátorům při přípravě návrhu zákona o Ústavu paměti národa šlo především o to, aby se česká společnost konečně dokázala podívat na svou minulost s otevřenýma očima. Určitě nikdo z nás neočekával, že nám za to budou komunisté a socialisté aplaudovat. Nicméně způsob debaty o celém návrhu mě velmi překvapil. Je až zarážející, slyšet z úst lidí, kteří se brání tomu, aby byla u nás komunistická minulost jednou provždy důkladně zmapována, slova o tom, že Ústav paměti národa je nedemokratický nebo že ohrožuje svobodné historické bádání. Bohužel, skutečnost je taková, že svobodné historické bádání ohrožují především ti, kteří svou vědeckou činností byli poplatní bývalému režimu a jsou mu v mnoha ohledech poplatní dodnes. A právě Ústav paměti národa se má tomuto stavu postavit. Jsem rád, že tento návrh vyšel právě ze Senátu. Je to totiž důkaz toho, že Senát dokáže v mnoha ohledech překračovat každodenní malichernou politiku a zabývá se otázkami, jejichž dopad bude v celém rozsahu poznán až za několik let. Proto jsem velmi rád, že jsem mohl být jedním z navrhovatelů zákona o Ústavu paměti národa a věřím, že jeho realizace bude dalším potřebným krokem k vyrovnání se s naší ­mi­nu­lostí.