Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Jacques Chirac vstoupil do politiky v 60. letech jako státní sekretář odpovědný za otázky zaměstnanosti. Po získání prvních zkušeností se již v roce 1972 stal ministrem zemědělství ve vládě Pierra Messmera a o dva roky později stanul v čele ministerstva vnitra. Hned po prezidentských volbách v roce 1974 byl nově zvoleným prezidentem jmenován do funkce ministerského předsedy. Současně vyhrál komunální volby, stal se starostou metropolitní Paříže a pevně se začlenil do vrcholné politiky.

V prezidentských volbách v roce 1981 se poprvé ucházel o prezidentský úřad, ale svou kandidaturou spíše pomohl k vítězství socialistickému kandidátovi Françoisi Mitterrandovi. V následujících parlamentních volbách se dostavil úspěch a Jacques Chirac se opět chopil pozice ministerského předsedy. Byl to začátek první kohabitace, tedy situace v níž sdílí výkonnou moc prezident společně s premiérem, který pochází z řad opozice. Roli premiéra však zastával jen dva roky, protože v následujících prezidentských volbách se mu z pozice premiéra nepodařilo porazit úřadujícího ­pre­zi­denta.

Rozdělení RPR po Maastrichtu
Dalším důležitým milníkem v politické dráze lídra neogaullistického Sdružení pro republiku byly události počátkem 90. let – schvalování ­Maa­stricht­ské smlouvy a parlamentní volby v roce 1993. V prvním případě balancoval mezi její akceptací a odmítnutím a nakonec doporučil voličům hlasovat podle vlastního svědomí. To vedlo k vnitřnímu rozštěpení RPR a odchodu jejich konzervativně a nacionálně orientovaných členů. Před parlamentními volbami o rok později došlo k vnitrostranické dohodě RPR, že její předseda Chirac se v případě volebního vítězství vzdá premiérského úřadu a bude se připravovat na prezidentské volby v roce 1995. Pozici ministerského předsedy skutečně přenechal Edouardu Balladurovi a ten ho měl respektovat jako prezidentského kandidáta. Tato dohoda však nebyla dodržena a v prezidentských volbách 1995 proti sobě kandidovali dva vrcholní představitelé neogaullistické RPR, předseda a starosta Paříže Jacques Chirac a premiér Edouard Balladur. Do druhého kola nakonec postoupil Chirac, porazil socialistického kandidáta Lionela Jospina a nastoupil do nejvyššího úřadu republiky.
   Počátek jeho vládnutí se nesl ve znamení velmi příznivého rozložení sil, protože k realizaci samotné politiky sloužila většina na půdě Národního shromáždění složená z vlastních poslanců a ideově blízkých koaličních partnerů. Do funkce prvního ministra byl jmenován Alain Juppé a veškeré podmínky zaručovaly bezproblémové vládnutí, ale optimismus netrval dlouho. Výzkumy veřejného mínění zanedlouho naznačovaly možnou porážku proprezidentského tábora v parlamentních volbách, které byly naplánovány na rok 1998. Po zbytek mandátu tak hrozilo nebezpečí kohabitace. Nově zvolený prezident se rozhodl tomuto nebezpečí čelit předčasnými volbami a rozpustil Národní shromáždění. Tento krok je mu často vyčítán, protože tak pouze uspíšil blížící se problém. Na základě výsledků parlamentních voleb byl Jacques Chirac nucen do ­role premiéra jmenovat svého protikandidáta z předchozích prezidentských voleb, Lionela Jospina a společně vládli až do roku 2002. Tento jev však prezident vyřešil zásadní modifikací politického systému a v referendu předložil voličům návrh na zkrácení prezidentského mandátu ze 7 na 5 roků. V prezidentských volbách v roce 2002 se tak prezident již volil na zkrácený mandát a Jacquese Chirac dosáhl vítězství.

Podpora Sarkozymu
Jeho vítězství bylo voliči potvrzeno v následujících parlamentních volbách v roce 2002, před kterými položil základy Svazu pro lidové hnutí. V následujících regionálních a evropských volbách byli v obou případech prezident a jeho přívrženci poraženi a většinu hlasů získaly opoziční levicové politické strany. Stejně tak dopadl i výsledek referenda pojednávající o ratifikaci evropské ústavy, za jejíž prosazení prezident vehementně bojoval. Jacques Chirac nakonec v únoru 2007 očekávaně, ale na poslední chvíli oznámil, že se prezidentských voleb bude účastnit pouze jako řádný volič a svou podporu později jasně vyjádřil Nicolasi Sarkozymu.

Jacques Chirac (* 1932)
• 22. francouzský prezident (1995–2007)
• dvojnásobný francouzský premiér (1974–1976, 1986–1988)
• jeden ze zakladatelů Svazu pro lidové hnutí