Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Brněnský politolog Petr Fiala předpověděl již v roce 1995 ve své knize Katolicismus a politika, že české křesťanské strany se „buď stanou dominantní politickou silou v pravé části stranicko-politického spektra, nebo budou okrajovou stranou (stranami) pohybující se na hranici zániku“.

Po zhruba 12 letech můžeme směle konstatovat, že varianta číslo jedna je prakticky vyloučená. Varianta číslo dvě se naopak jeví jako stále pravděpodobnější.

Neklid „klidné síly“
U křesťanských demokratů můžeme už řadu let pozorovat typické příznaky krize. Od odchodu Josefa Luxe, vynuceného zdravotními důvody, vystřídala strana již čtyři předsedy. S příchodem každého z nich byly spojeny nemalé naděje, které však vzaly brzy za své. S jednotlivými osobami v čele se také pojila období různých politických manévrů. Čtyřkoaliční fáze jako příběh velkého úspěchu a o to většího pádu, úspěšně-neúspěšná dvojkoalice s US-DEU, účast ve třech vládách vedených ČSSD, významný podíl na zborcení Grossovy politické kariéry, veletoč Miroslava Kalouska ve vztahu k Jiřímu Paroubkovi, ČSSD a KSČM, vstup do druhé Topolánkovy vlády a převzetí velké části reformní agendy, raketový nástup Jiřího Čunka a jeho více či méně umělé kauzy. To vše doprovázeno dramatickým úbytkem členské základny (cca 1/3 oproti roku 1999) a loňským, zdaleka nejhorším výsledkem ve volbách do Poslanecké sněmovny co do absolutního počtu hlasů i mandátů. KDU-ČSL podle pozorovatelů prochází třetí, nekončící fází své transformace. Jejím hlavním příznakem je soupeření řady křídel a skupin, které se vyhraňují v několika navzájem provázaných otázkách: konzervativnější (pravicovější) orientace versus křesťansko-sociální (levicovější) orientace; zastánci uzavřenější a nábožensky profilovanější strany versus zastánci otevírání strany a změny orientace; křes­ťan­sko­-na­ci­o­nál­ní orientace versus křesťansky ­uni­ver­zalistická cesta; zastánci pivotálního postavení versus stoupenci příklonu k pravicovému bloku a také tradiční spory mezi českými a moravskými zástupci. Jak vidno, KDU-ČSL byla a zůstává vším jiným než onou tradiční „klidnou silou“.
   Důvodů, proč přestali křesťanští demokraté být „klidnou silou“, je více. Předně ztrácejí svou pivotálnost, přestávají být klíčem ke vládě pro obě hlavní strany. Dokazuje to hlavně spolupráce na levici, jež dosáhla v minulém volebním období bodu, kdy sociální demokraté zkrátka již KDU-ČSL nepotřebovali a dávali jí to nepokrytě najevo. V důsledku účasti ve Čtyřkoalici a později ve vládách se sociálními demokraty došlo k rozvolnění ideového charakteru KDU-ČSL. Křesťanští demokraté se vzdali nebo aspoň upozadili některá svá tradiční témata, a to otázky morálně-hodnotového typu. Zčásti se tak přizpůsobili vnější kritice, zčásti vyšli vstříc partnerům. Se svou členskou a voličskou základnou se pak do značné míry míjejí v otázce evropské integrace, bezpečnostních prioritách i v části ekonomického a sociálního programu. To vše – spolu s postupující bipolarizací a nástupem středového konkurenta v podobě Strany zelených – může být vysvětlením klesající přitažlivosti.

Jak dál?!
KDU-ČSL po 90 letech své existence stále zůstává stranou ná­bo­žen­sko­-kul­tur­ní menšiny. Menšiny sice vytrvalé, nicméně stále oslabující. A to natolik, že se vkrádá otázka, zda již nestojí nad samotnou propastí neparlamentní existence. Diskuse o dalším směřování má dvě hlavní polohy. Ještě více se otevřít, „modernizovat“ se, opustit dosavadní pozice a hledat nové voliče mimo tradiční sociálně-kulturní prostředí? Anebo naopak stabilizovat pozici v tomto segmentu a novými akcenty přitáhnout voliče, kteří se cítí ohroženi některými soudobými globalizačními trendy (např. přistěhovalectvím, multikulturalismem apod.)? Pokusit se vrátit do nejisté role jazýčku na vahách, nebo se stát pevnější, byť třeba ostřeji vyhraněnou součástí širšího nesocialistického bloku? To jsou hlavní otázky, na něž musí strana v krátkém čase odpovědět. Ani sebegeniálnější odpověď ale nemusí stačit, pokud budou křesťanské demokraty stahovat ke dnu nejrůznější aféry. A také pokud bude nadále sílit dualita českého politického spektra.