Liberálně konzervativní akademie - Cevro

8. a 9. března se v Bruselu sešla Evropská rada, setkání nejvyšších představitelů všech 27 členských států EU. Hlavními tématy, která k projednání předložilo předsedající Německo, byla ekologická problematika. Byl to střet mezi zastánci nekompromisního postoje v boji s tzv. klimatickou změnou a mezi umírněnými členy unie, kteří pokládají tvrdou linii za sporný a drahý postup.
   Zásadním výsledkem evropského summitu v Bruselu bylo přijetí závazku, že Evropská unie sníží do roku 2020 emise CO2 nejméně o 20 %. Současně s tímto závazkem rozhodli špičkoví zástupci členských států, že do roku 2020 bude podíl energie získávané z tzv. obnovitelných zdrojů také celkem činit 20 %.
   Požadavek na snížení emise CO2 nejméně o 20 % považuji za sporný především proto, že tento závazek si na sebe Evropská unie ukládá sama. Okolní svět nic takového nečiní a ani činit nehodlá a díky tomu bude EU nadále nabírat ztrátu na rychle se rozvíjející ekonomiky v Asii a Americe. Očekává se dopad na evropské hospodářství v řádech miliard eur ročně.
   Za obnovitelné zdroje jsou v České republice považovány malé vodní elektrárny, spalování biomasy, větrné elektrárny a sluneční elektrárny. Za tzv. neobnovitelné zdroje jsou považovány velké vodní elektrárny(!), uhelné a jaderné elektrárny.
   Již z tohoto výčtu je zřejmé, že různé členské státy mají různé možnosti využívat obnovitelné zdroje (větrné elektrárny na mořském pobřeží, malé vodní elektrárny v Alpách apod.). Prošla kompromisní varianta: oněch 20 % je kvóta platná pro Evropskou unii jako celek. Jednotlivé členské státy si proto budou individuálně vyjednávat svůj „národní obnovitelný podíl“ s Evropskou ­ko­misí.
   V tom vidím podstatný problém: energetika je v současném světě otázkou národní bezpečnosti. Měla by být výhradním domácím hospodářským (a tedy i politickým) tématem. My sami bychom měli držet toto rozhodování ve vlastních rukou a na základě parametrů výhodnosti a národní bezpečnosti vyjednávat s okolním světem.