Filmový seminář přinesl již čtyři kvalitní snímky
Od nového semestru přišla Vysoká škola CEVRO Institut pro své studenty, a nejen pro ně, s novým projektem. Ve spolupráci s Občanským institutem a za podpory Konrad Adenauer Stiftung připravila pro zájemce třináctidílný filmový seminář Evropské hodnoty ve filmu. V jeho rámci účastníci zhlédnou třináct kvalitních děl evropské kinematografie, které se nějakým způsobem dotýkají některé z tragických událostí politických dějin dvacátého století. Projekce filmů je tematicky rozdělena na sedm částí – kolektivizace venkova, partyzánský odboj, holocaust, normalizace a česká společnost, bosenský konflikt, totalita v symbolech. Film doprovází odborný komentář Petra Slintáka z FF UK a Matyáše Zrna z Občanského institutu.
Diváci již za sebou mají čtyři filmy
V průběhu ledna a února měli návštěvníci možnost zhlédnout čtyři filmy. Jako první přišlo na pořad jedno z nejvýznamnějších děl němé kinematografie, film ukrajinského režiséra Alexandra Dovženka Země, spojující lyrický obraz vesnice s revolučním patosem, vyprávěný obrazem a filmovou montáží, který představuje stylové dílo sovětské propagandy 20. a 30. let. Poslední lednový den se v prostorách CEVRO Institutu promítal druhý film Smuteční slavnosti režiséra Zdeňka Sirového, podávající obraz násilné kolektivizace českého venkova.
V únoru čekaly na studenty dva filmy středoevropské provenience. Jako první se divákům z řad nejširší veřejnosti, kteří obsadili celou učebnu, představil Andrej Wajda s filmem Kanály, věnujícím se v rámci tématu partyzánského odboje průběhu varšavského povstání v roce 1944. Druhé únorové setkání pak přineslo perlu české kinematografie Smrt si říká Engelchen režisérů Jána Kadára a Elmara Klose.
Holocaust, normalizace a další
Více než polovina snímků na zájemce však ještě čeká. V průběhu dalších měsíců pak budou mít možnost zhlédnout filmy z tematických okruhů holocaust, normalizace a česká společnost, bosenský konflikt a totalita v symbolech, mezi jinými pak filmy Daleká cesta Alfréda Radoka, Panesltory Věry Chytilové či Jako jed Víta Olmera.
Petr Slinták při přednášce
