Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Informační věk je v současnosti již postupně převládající fáze vývoje ekonomiky, kdy se dominantním způsobem tvorby bohatství stává informace, její zpracování, distribuce, přeměna a přidaná hodnota. Současně stále fungují ekonomiky „dýmajících komínů“ označované Alvinem a Heidi Tofflerovými jako ekonomiky masové průmyslové výroby druhé vlny. A konečně existují i takové oblasti a v nich převládající společnosti, které lze označit jako organizace první vlny, totiž zemědělské.

V tomto prostředí se budou pohybovat ozbrojené síly a probíhat ozbrojené konflikty, bez ohledu na příčiny vzniku a rozsah střetů. Jejich analýza, klasifikace a pochopení je sice klíčové pro úspěšné vítězství a dosažení politického cíle ozbrojeného boje, nicméně rozhodujícím je nadále prostředí a širší rámec, v němž se tyto sociální procesy odehrávají. Přitom je třeba zdůraznit následující logickou řadu: dominující způsob tvorby bohatství se odráží v podobě převládající ekonomiky, což má přímý vliv na formu společnosti a její fungování. Vše dohromady přímo ovlivňuje podobu a organizaci ozbrojených sil. Každá „vlna“ má tedy své bojovníky a přitom příslušnost k dané „vlně“ nesmí znamenat rezignaci na metody vedení války na úrovni jiných vln.
   Ozbrojené síly nejrozvinutější třetí vlny informační revoluce se tak musí umět postavit protivníkovi v boji muže proti muži s použitím primitivních zbraní, stejně tak musí ovládat metody masové druhé vlny, jejíž vrchol představuje jaderná zbraň, a konečně, musí plně navyknout a ovládnout výdobytky své vlastní civilizace a fungovat ve struktuře „sítě“. Síť je přitom charakteristická jak globální interdependentní ekonomice a politickým systémům, tak se do její podoby logicky vtělují i ozbrojené síly. Patrné přitom je, že nejmodernější třetí vlna dominuje v nejrozvinutějších státech světa a z pohledu ozbrojených sil zejména v USA, Velké Británii a Francii.

Klíčem je efektivní využití znalostí
Také v Evropě se pro moderní armády stávají zaklínadlem pojmy, které vyjmenovává například Výchozí dlouhodobá vize evropských obranných schopností a kapacitních potřeb z října 2006. Všem je společné efektivní využití znalosti – informace jako základ operačních úspěchů, distribuce informace v systému v reálném čase, znalostní převaha, senzory, výpočetní technika, a to vše v rámci tzv. network­-enabled capability.
   Nezbytně musí být také reformovány struktury obranných rozpočtů ve prospěch podílů vynaložených prostředků na operační nasazení, výzkum a vývoj, akvizici vojenské techniky a nákup technologií. K tomu bude nutné obecně navyšovat celkové obranné výdaje a současně krátit podíl výdajů personálních. Doporučuje se, aby výdaje do výzkumu, vývoje a akvizice byly minimálně na úrovni 25 %, osobní výdaje nesmí přesahovat 40 % (evropský průměr je přitom přes 50 %), zbývající prostředky mají být použity zejména k výcviku a k operačním nasazením ozbrojených sil. V rámci NATO se členské země zavázaly, že 40 % jejich ozbrojených sil bude schopno operačního nasazení a 8 % se bude operací účastnit v každém okamžiku. Ne všechny země jsou v plnění těchto nároků úspěšné a Česká republika naplňuje jen druhý požadavek. Z pohledu rozpočtu resortu obrany je však situace alarmující. Podle údajů Ministerstva obrany ČR je jeho schválený rozpočet na rok 2007 ve výši 2,806 miliardy Kč, což představuje pouhých 1,56 % hrubého domácího produktu. Přitom doporučeným existenčním minimem jsou 2 % HDP.
   S ohledem na zvyšující se tempo růstu vzájemné závislosti bychom neměli brát otázky globální bezpečnosti na lehkou váhu a nevhodně je ideologizovat. Jejich politizace a veřejná komunikace by však měly zůstat zachovány. Příprava a budování akceschopných moderních ozbrojených sil připravených bojovat v konfliktech 21. století sem bezesporu také patří.