Chavez – třetí zvolení …
Třetí zvolení presidenta, guerillera, comandante Chaveze provázel v České republice opět absolutní nezájem, nejen obecného publika, ale i tzv. zainteresovaných „bijců“ za lidská práva na Kubě či ve světě. Doživotní zvolení Chaveze prezidentem Venezuely je opravdovým problémem, i když ne tolik pro Evropu, jako pro zbývající svět.
Proč doživotním? K tomu mne vedou dvě úvahy: předně volby ve Venezuele přes přítomnost zahraničních pozorovatelů jsou jaké jsou a my máme s takovými zkušenosti z minulého režimu. Druhým argumentem je postupná likvidace oposice, která odchází do emigrace, čímž se hlasovací právo posouvá ve smyslu zůstavších voličů, tedy chudiny, jíž tento režim zatím víc než vyhovuje …
Chávez levicovým lídrem latinské Ameriky
Chávez je nyní hybnou silou levicových tendencí na jižní polokouli a možná i v Mexicu, a tuto situaci nelze vůbec podceňovat. S touto skutečností je totiž spojena i jeho zahraniční politika. Je třeba vidět východní pobřeží celé Jižní Ameriky, abychom dostali správnou dimensi této skutečnosti. K tomu je třeba přičíst Bolivii ve střední části kontinentu a Ecuador na pobřeží západním. Snad jen skutečně neobyčejně rafinovaně a citlivě vedená politika prezidentem Lulou v Brazílii, byť původně silně levicovým vůdcem, se začíná trochu těmto tendencím vymykat. Venezuela je ovšem taktéž jakýmsi „garantem“ nejrůznějších ministátů v celé karibské oblasti a tato skutečnost může někdy být rozhodující při jednání v OSN, kdy i tyto státy mají svůj hlas jako každý jiný.
Vměšování do vnitřní politiky Bolívie, kde Evo Moráles je též prezidentem, jehož drží ti nejchudší z nejchudších a vlivná skupina „los cocaleros“, se stalo mezinárodním problémem mezi Venezuelou a Peru a vedlo ke skutečnosti, že Venezuela vystoupila ze Svazku Andských zemí (Comunidad Andina). Dokonce došlo na přechodnou dobu i k přerušení vzájemných diplomatických vztahů, které byly teprve před třemi měsíci opět obnoveny.
Specifikem zahraničních vztahů Venezuely jsou vztahy s Kolumbií. Kolumbie, země na níž je zaostřen jeden ze směrů politiky USA vzhledem k pašování drog na severní polokouli, by ráda byla viděna jako země prosperující a bez problémů. Je třeba však připomenout, že na jejím území dosud operují povstalecké, možno říci velmi dobře organizované, skoro vojenské jednotky, okupující rozlohu zvící Švýcarska … Při akutním nebezpečí pro tyto jednotky je snadné volně přejít společnou kolumbijsko-venezuelskou hranici a tam vyčkat „až se bouře“ přežene. To samozřejmě vyvolává velké napětí mezi těmito sousedními zeměmi.
Nafta a zemní plyn udržují Venezuelu v mezinárodním kontaktu
Venezuela je zemí asociovanou k MERCOSUR, což jsou Argentina, Uruguay, Paraguay a Brazílie. Venezuela se snaží, aby zůstala v integritě Jižní Ameriky a díky svému radikálnímu sociálnímu režimu se nedostala do isolace.
Venezuelu jako zemi však nelze rozhodně nijakým způsobem podceňovat a to i při velkých vnitřních ekonomických problémech. Snad jen pro informaci uvádím, že minulý týden nebylo na trhu v prodejnách maso a bylo nahrazováno kuřecím, avšak porcovaným. Venezuelské přírodní bohatství, a to nejen naftové, ale zemního plynu a některých vybraných minerálů je zárukou, že Venezuela se nedostane do ekonomické isolace. Je významným členem zemí produkujících ropu (OPEC) a má vliv i na stanovování ceny za barel vytěžené ropy na světových trzích. To vše na rozdíl od Kuby, která byla a je osamocena, i když prezident Chavez vyměnil kubánské lékaře a techniky za naftu … což Kubě pomáhá vcelku přežívat.
Vraťme se ke třetímu zvolení Chaveze. Možná, že by to nebyl až takový problém, kdyby si Chávez nenechal odsouhlasit parlamentem vládnutí pomocí prezidentských dekretů. Nyní po dobu osmnácti měsíců může ve Venezuele udělat co chce, aniž by někdo mohl cokoliv namítat. A je obecně známo, že chce nastolit vládu socialismu a provést totální znárodnění pracovních prostředků. Peruánskému prezidentovi Fujimorimu tento způsob vládnutí, byť takto zlikvidoval zejména hnutí povstalců Sendero luminoso , zlomil postupně vaz a v očích zemí Evropské unie je veden jako absolutistický mocipán …
Vztahy EU–Venezuela spíše bilaterální
Ekonomické vztahy mezi Evropskou unií a Venezuelou jsou vedeny spíše na bilaterálních smlouvách jednotlivých evropských zemí, neboť Evropská unie zastávala a asi ještě i po Vídeňské konferenci z roku 2006 zastává názor, že bude vyjednávat pouze s celou Comunidad Andina. Je pravda, že proti tomuto postupu EU brojí i Peru, které je hospodářsky poměrně stabilizovanou zemí a vyjednalo si samostatnou Dohodu s USA. Proto chce podobnou dohodu i s EU.
