Mít, či nemít ministerstvo informatiky?
Když v roce 2002 po parlamentních volbách vznikala nová vláda, jedním z jejích proklamovaných cílů bylo zdůraznit roli informačních technologií a jejich nasazení ve veřejné správě. K tomuto účelu proto bylo zřízeno zcela nové ministerstvo informatiky (MI).
V průběhu jeho 4leté existence došlo ke změně osoby ministra, vznikl např. v té době jeden z prvních elektronických podpisů, byly učiněny další kroky, ale to podstatné zůstalo – politické složení vlády s dominující složkou ČSSD význam tohoto ministerstva postavilo zcela na chvost priorit. Připočteme-li k tomu následnou politickou nestabilitu a exekutivní orientaci vlády na sociální oblast, zejména před volbami, pak se není možné divit, že MI bylo spíše ideovou platformou než lídrem ministerstev určující směr, kam ministerstva mají a musí z důvodu jednotného přístupu k využití IT ve veřejné správě, směřovat. Když do toho zahrneme chybějící reálnou, ne proklamovanou, podporu tehdejších předsedů vlád, výsledek je nabíledni. Ministerstvo se mohlo s trochou nadsázky jen chlubit možná nejnižším rozpočtem nebo stejně tak s trochou nadsázky „nejhezčí ministryní“.
Vezmeme-li proto v úvahu konstatování v závěru předchozího odstavce a programové prohlášení vlády ODS zdůrazňující roli koordinovaného zavádění informačních a komunikačních technologií do veřejné správy, je logicky prvním krokem avizovaným již v předvolebním období návrh zákona rušící MI a převedení dominující části koordinační činnosti v této oblasti pod ministerstvo vnitra jako ústředního orgánu státní správy pro eGovernment. Vedle toho by měla být zřízena Rada vlády pro informační společnost, která bude přímým partnerem vlády pro navrhování strategie a cílů v oblasti ICT a eGovernmentu pro všechna ministerstva a orgány státní správy (mj. systémově potlačí tzv. resortismus). Nelze také v neposlední řadě pominout nezbytnost urychleného vytvoření podmínek pro čerpání nemalých finančních prostředků z EU v této oblasti.
Proto věřme, že na nadcházejícím únorovém jednání PS tento „apolitický“ zákon bez problémů projde a bude možné se vydat na cestu, na jejímž konci by mělo být ono již známé klišé – obíhat mají doklady a ne občané.